Nejen studiem živ je člověk. Již Komenský věděl, že učit je třeba názorně a probrané učivo je třeba neustále opakovat, utřiďovat a vědomosti prohlubovat. A aby kantor docílil svého a dítka byla šťastná, je třeba tomu jít naproti. Již výše zmíněný Komenský rovněž tvrdil, že není možno začít vyučovati, pokud učitel u žáků nevzbudil laskominy. A že to lze velmi snadno i v dnešní době! Své o tom vědí zajisté studenti 1. a 2. ročníku, kteří v rámci estetické výchovy absolvovali exkurzi Olomouc kulturněhistorická. Program začínal na Václavském náměstí před katedrálou sv. Václava, kde se psaly dějiny. Studenti byli seznámeni s historií katedrály, byly jim vysvětleny pojmy katedrála a konkatedrála, dozvěděli se o historických souvislostech a dějích kolem katedrály, ale i o pobytu W. A. Mozarta v Olomouci v r. 1767, kdy na Moravě prodělával neštovice. Dalším bodem programu exkurze byla návštěva samotné katedrály, kde jsou umístěny ostatky sv. J. Sarkandra a dole v kryptě srdce olomouckého arcibiskupa Rudolfa Jana, vnuka Marie Terezie. Největší zážitek však teprve na všechny čekal, a to v podobě seznámení se s historií a funkcí královského nástroje dómu, jímž jsou místní varhany, které mají přibližně 3 tisíce píšťal. Pan MgA. Karel Martínek detailně studenty seznámil jak s technickou stránkou nástroje, tak s jeho zvukovými možnostmi. Na závěr pak na nástroj zahrál, a dokonce i improvizoval na náměty a přání studentů.
Další naše cesta vedla do Arcibiskupského paláce, kde jsme měli objednánu prohlídku. Studenty zaujala skutečnost, že právě v těchto místech nastoupil na trůn císař František Josef I., který právě odtud, z Arcibiskupského paláce, bezmála půl roku řídil monarchii. Psal se totiž revoluční rok 1848 a ve Vídni bylo značně nebezpečno… Studenti se tu dále dozvěděli o arcibiskupu Rudolfu Janovi a jeho významu pro pozvednutí vědy a kultury na Moravě.
V neposlední řadě rovněž studenty nadchla procházka kolem budov Univerzity Palackého v Olomouci, při níž se z výkladu dozvěděli o její historii a slavných osobnostech, které z ní vzešly.
PaedDr. Dagmar Havlíková
