V tomto měsíci si připomínáme sto dvacet let od narození architekta, urbanisty, projektanta a vysokoškolského pedagoga Miroslava Putny.

Narodil se 17. července 1904 v Brně- Slatině. V roce 1923 maturoval na stavebním oboru Státní průmyslové školy v Králově Poli. Následně studoval architekturu a pozemní stavitelství na České vysoké škole technické v Brně. Zde ho výrazně ovlivnil profesor Jiří Kroha. Studia absolvoval v roce 1930. Praktikoval potom u profesora Vladimíra Fischera a architekta Jindřicha Kumpošta. V letech 1936–1950 byl městským stavitelem a stavebním komisařem v Prostějově. Pracoval také jako samostatný projektant a v letech 1948–1950 byl vedoucím Stavoprojektu v Olomouci a v Prostějově. Od roku 1951 působil jako docent na Fakultě architektury a pozemního stavitelství Vysoké školy stavební v Brně, kde učil do roku 1970. Zemřel 9. května 1994 v Brně.

Jeho hlavním zájmem v Prostějově byl program sociální výstavby, jehož první realizací byl soubor čtyřiadevadesáti malometrážních jedno až dvoupokojových bytů v letech 1936–1937 (Šárka č. 9, 11). Jednoduchá architektura ve tvaru U, úsporné pavlačové dispozice, ozeleněný vnitřní dvůr a kompletní sanitární vybavení – takové byly charakteristické znaky toho souboru známého také pod názvem „parlament“. Další sociální byty byly náplní třípatrového komplexu z let 1938–1941 v Raisově ulici č. 5, 7, 9 a 11 v Drozdovicích. Součástí byla stavba Jubilejní mateřské školy z let 1938–1939 (Raisova č. 6) s pokrokovým dispozičním řešením druhého patra s variabilitou provozního prostředí. Vzorovým příkladem funkcionalistického řešení je zahradní fasáda. Nárožní nájemní dům (Slovenská 15) pro zaměstnance Městské spořitelny navázal na Navrátilův dům ve Slovenské ulici.

Vrcholem Putnovy tvorby v Prostějově je budova úřední a obytné budovy Městských elektrických podniků na Poděbradově náměstí č. 2 z let 1938–1940. Tento dům umístěný v průhledu příjezdové komunikace v Brněnské ulici je skvělým příkladem plastického a asymetrického řešení fasád. Zajímavými prvky jsou vyložený zaoblený arkýř zasedací síně v prvním poschodí v západní části, zešikmené balkony v západním průčelí, rytmické střídání oken a plastických balkonů v hlavním jižním průčelí obytné části třetího až pátého podlaží a typické průběžné pásové okno v prvním patře administrativní části budovy. Objekt byl ve druhé polovině devadesátých let minulého století rekonstruován. Původní fasáda byla zachráněna. Byly však vyměněny výkladce a okna, která se liší od původního použitého materiálu.

Z drobnějších prací uvádíme architektonické řešení náhrobku Ondřeje Přikryla na Městském hřbitově v Prostějově, scénář Hanácké výstavy (1937) a realizaci tří obytných domů v ulici Pod Kosířem č. 48, 50, 51 z let 1947–1949. V Prostějově se také podílel na územním plánování a navrhl regulaci plumlovského předměstí. Byl častým návštěvníkem kulturních salónů Škrobalových ve vile v  ulici Hanačka 2.

Miroslav Putna žil a tvořil v Prostějově čtrnáct let. Zpočátku bydlel s rodinou v ulici Pod Kosířem č. 59 a č. 33 a od roku 1940 na Poděbradově náměstí č. 2.

V Prostějově zanechal výraznou stopu tvorby renomovaného architekta. Mezi typické znaky jeho děl patří jasná dispoziční využití, dynamičnost, živost, uplatnění balkonů, arkýřů a sloupů.

Hana Bartková, kronikářka města