Komunitní zahrady zažívají v posledních letech v České republice výrazný rozmach. Už dávno nejde o nahodilé „partyzánské“ záhony v opuštěných koutech měst, ale o promyšlené projekty, které dávají lidem možnost pěstovat vlastní zeleninu, bylinky nebo ovoce i tam, kde nemají vlastní zahradu. Zároveň pomáhají městům lépe využívat neobsazené pozemky, zlepšují mikroklima a přinášejí do sídlišť i vnitrobloků více zeleně.
Největší zkušenosti s komunitními zahradami mají především větší města. Praha je v tomto směru lídrem – fungují zde desítky zahrad, ať už na okrajích města, ve vnitroblocích, nebo na dočasně nevyužívaných parcelách. Aktivní jsou také Brno, Ostrava, Plzeň, Olomouc či České Budějovice. Společným jmenovatelem těchto projektů je snaha umožnit obyvatelům města skutečně hospodařit – starat se o záhon, sklízet vlastní úrodu a nést odpovědnost za svěřený prostor.
Základem komunitní zahrady je vždy samotné pěstování. Lidé mají k dispozici vlastní záhony, často ve formě vyvýšených truhlíků, které umožňují pěstování i na méně kvalitní půdě nebo na zpevněných plochách. Kromě individuálních záhonů bývají součástí zahrad také společné části – kompost, bylinkové záhony nebo jednoduché posezení. Právě pravidelná péče o zahradu, práce s půdou a viditelný výsledek v podobě úrody jsou tím hlavním, co lidi přitahuje. Setkávání se sousedy a vznik přirozených vztahů pak přichází jako přidaná hodnota.
Důležitou roli v rozvoji komunitních zahrad hraje město. Nejčastější formou podpory je poskytnutí nevyužitého pozemku, obvykle formou dlouhodobé výpůjčky nebo symbolického nájmu. Města často pomáhají také finančně – prostřednictvím menších grantů na vybudování záhonů, zajištění vody, nářadí nebo kompostérů. V některých případech poskytují i metodickou pomoc, například s administrativou nebo napojením na technickou infrastrukturu. O samotný provoz a údržbu se ale starají především samotní uživatelé zahrady, obvykle sdružení ve spolku, který má jasně nastavená pravidla fungování.
Komunitní zahrady přinášejí městu i jeho obyvatelům řadu přínosů. Podporují lokální produkci potravin, zlepšují životní prostředí, snižují přehřívání města a dávají lidem smysluplnou možnost, jak trávit volný čas. Zkušenosti z jiných měst ukazují, že dobře fungují zejména v hustší bytové zástavbě – na sídlištích, ve vnitroblocích nebo na přechodně nevyužívaných plochách, kde jinak zeleň chybí.
Prostějov zatím komunitní zahrady nemá, přesto by zde podobný koncept mohl najít své místo. Nabízí se otázka, zda by i u nás existoval zájem lidí převzít odpovědnost za kousek městského prostoru, pěstovat a pečovat o něj. Mohly by komunitní zahrady obohatit život v některých částech města?
Zajímá mě váš názor. Pokud vás myšlenka komunitních zahrad v Prostějově oslovuje, nebo byste se do podobného projektu chtěli zapojit, budu rád, když se mi ozvete – ať už prostřednictvím e-mailu zastupitele města Prostějova, nebo přes můj facebookový profil. Podle zájmu veřejnosti se můžeme této otázce společně začít konkrétně věnovat.
Martin Křupka, zastupitel za SPD