František Xaver Krumlovský byl současník a přítel Josefa Kajetána Tyla, člen jeho herecké družiny a přestavitel slavných rolí ve světových dramatech.
Byl i členem tehdejšího Stavovského divadla, kde se vyznamenal zejména rolí Jana Žižky. S Josefem Kajetánem se díky svému náklonu k alkoholu mnohokráte nepohodl a hereckou družinu po Tylově úmrtí opustil. Toulal se po vlastech českých i moravských, živil se tím, že deklamoval po hospodách výstupy z českých i světových dramat. Tak ho jednou osud zavál na naši Hanou a tady stižen alkoholem, a k tomu ještě těžkým zápalem plic, při cestě z Kojetína do Prostějova upadl u Polkovic do příkopu. Tam ho našel místní sedlák, naložil na žebřiňák a odvezl do kláštera Milosrdných bratří do Prostějova, kde posléze 30. července roku 1875 zemřel v pouhých 57 letech.
Určitě je tady na místě připomenout si celý život Františka Krumlovského, jinak soudobě řečeného Franz Kronau. Narodil se 12. listopadu 1817 v Praze v měšťanské rodině a měl ještě sestru a dva bratry. Otec ho chtěl nechat vystudovat, František však v patnácti letech ze studií utekl k divadlu. Nejprve byl sboristou opery v Salzburku, kde se intenzívně zdokonaloval ve zpěvu. Od roku 1836 účinkoval v Bratislavě v menších divadlech, tady získal své umělecké jméno Franz Kronau. Poté začal cestovat s divadelními soubory po Moravě a Uhrách. Tehdy taky prožil svou první velkou lásku ke své herecké kolegyni. Účinkoval ve Vídni a v Řezně, ale jeho velkým přáním bylo hrát v českém divadle. To se mu splnilo v roce 1842, kdy byla v Praze založena česká scéna. Tady vystoupil s velkým úspěchem v hlavní roli jako hrabě Beňovský. Přibývalo velkých rolí, byl fyzicky disponován zejména k rolím milovníků. Jeho sláva trvala až do doby, kdy do se Prahy vrátila jeho bývalá láska. Nevyrovnaný milostný život začal utápět v alkoholu, a tak se stal pro mnohá představení značně nespolehlivý, protože svým alkoholovým extempore dokázal zničit mnohá představení. Tak se stalo, že brzy začal ztrácet přízeň obecenstva i kritiky. Když bylo v polovině roku 1844 uvádění českých her v Praze zakázáno, odešel Krumlovský do Německa. Měl však stále větší problémy s alkoholem, takže si taky pro svoji mnohdy těžkou aroganci nedokázal udržet stálé angažmá.
Do Prahy se vrátil v srpnu roku 1849, kdy zde vzniklo první české divadlo v bývalé usedlosti Pštroska na Vinohradech. Tady zazářil v roli Víta ve hře Josefa Kajetána Tyla Slepý mládenec a znovu si získával přízeň obecenstva. Ve Stavovském divadle si poprvé zahrál v dramatu Josefa Jiřího Kolára Žižkova smrt. Hra měla obrovský úspěch, ovace byly takové, že začínaly přerůstat i v demonstrace, takže byla tato hra úředně zakázána. Česká představení byla zrušena a herci byli vypovězeni z Prahy. Josef Kajetán si založil vlastní divadelní společnost, jejímž členem byl i Krumlovský. Byly však dále problémy. Opět velké ovace obecenstva, takže třeba v Klatovech byl po incidentu s vládním komisařem Krumlovský odsouzen ke dvěma dnům vězení.
Nato zmizel na nějakou dobu v Německu. Když se vrátil do Čech, jezdil s Tylem po různých divadlech v Čechách. V několika představeních vystoupil s velkým úspěchem v Plzni u Ebertovy činohry jako Břetislav v historické hře Břetislav a Jitka. Když už byl Josef Kajetán Tyl po smrti, Krumlovský stále střídal působení v Česku a v Německu. Působil také u loutkářské společnosti. Hrál také u Biedermanovy divadelní společnosti několik představení v Litovli. Alkohol však stále více ovládal jeho život, takže jeho konec v roce 1875 už známe. Byl pohřben v Prostějově. Jediná památka, která po něm zůstala, je provázková brašna s mnoha kuplety, vlasteneckými deklamacemi a kouskem líčidla. Krumlovského připomíná pamětná deska na zdi kláštera Milosrdných bratří ve Svatoplukově ulici v Prostějově, která je dílem sochaře Jana Třísky a byla odhalena v roce 1940.
Památku Krumlovského ocenil zejména spisovatel Jakub Arbes, podle něhož byl Krumlovský jedním z nejlepších umělců své doby. Doslova jej označil za „nejgeniálnějšího herce 19. století“. Portrét herce se bohužel nedochoval ani v žádné soudobé kresbě, ani obrazem.
Na závěr se sluší připomenout, že život Krumlovského připomnělo HaDivaddlo v Prostějově, které v roce 1983 uvedlo hru podle scénáře Josefa Kovalčula a Svatopluka Vály Pouť k Milosrdným v režii Svatopluka Vály, na scéně Jana Konečného a s hudbou Jiřího Bulise. Hra popisuje hercovu cestu po Moravě a poslední životní osudy Františka Krumlovského až po jeho úmrtí v klášteře Milosrdných bratří. V hlavní roli se objevil člen souboru Jano Sedal. Jednou ze zajímavostí představení je, že Josef Kovalčuk zcela anachronicky postavil hned v úvodu představení vedle sebe Krumlovského a malíře fresek v klášteře Františka Sabatiniho, které vzájemně dělilo od sebe sto let. Ještě se sluší připomenout, že toto představní jako jediné v prostějovské éře HaDivala natočila Česká televize a bylo znovu uvedeno letos v souvislosti s úmrtím Jano Sedala.
Miloš Forst
laureát Ceny města Prostějova
