Sestavování rozpočtu je stále těžším hledáním rovnováhy, kdy nám rostou povinné výdaje na úkor investic do rozvoje města. Tato trajektorie není příznivá a náprava potrvá roky, proto musíme jednat včas, ne až narazíme na dno. Slib vedení města nezvyšovat daně vzal již dávno za své. Místní poplatky jsou totiž jen jinou formou zdanění, což potvrdilo zdražení odpadů v minulém roce – a buďme rádi, že ne na původně navrhovaných 1 300 Kč. Nyní se stejný scénář snahy vytáhnout peníze z lidí pod rouškou „regulace“ opakuje u parkování. Tento postup považuji za krátkozraký, protože místo hledání efektivních řešení pouze přenáší finanční břemeno na obyvatele města. Musíme se vydat jinou cestou a hledat zdroje tam, kde to dává smysl, aniž bychom dále napínali rodinné rozpočty.

Aktuálně zvažovaný návrh na zavedení plošného parkovného pro rezidenty se sice tváří jako spása rozpočtu a řešení parkování, ale při bližším pohledu ekonomicky i morálně selhává. Jde totiž o platbu bez záruky. Zatímco u poplatku za odpady nám město garantuje jejich odvoz, u parkování vám poplatek nezajistí místo, ale pouze „povolenku k hledání“. Svéhlavé zavedení poplatku za službu, kterou radnice neumí garantovat, připomíná klamání spotřebitele.

Ekonomický přínos je navíc sporný. Při 20 tisících vozech v Prostějově by systém vyžadoval obrovské náklady na software, kontrolu a úředníky. Zkušenosti ukazují, že až 20 % lidí neplatí včas. Město už nyní eviduje pohledávky ve výši 40 milionů korun. Chceme tento dluh dále navyšovat složitým vymáháním parkovného od vlastních občanů? Skutečná strategie parkování musí začít budováním kapacit a záchytných parkovišť, nikoliv snahou vytáhnout peníze z lidí.

Za mnohem efektivnější a čistší řešení zvýšení příjmu města považuji cílené zvýšení daně z nemovitosti pro velké komerční a průmyslové haly. Je to administrativně nenáročné – výběr i kontrolu zajišťuje stát a městu chodí rovnou „čisté“ peníze. Toto opatření je i logickou reakcí na diskuzi o nové třídící lince a nárůstu kamionové dopravy. Je fér, aby subjekty, které těžkou technikou nejvíce ničí naše silnice, přispívaly na jejich údržbu více než majitelé osobních aut. Takto získané finance by pak neměly zmizet v „černé díře“ běžného provozu. Navrhuji tak, po vzoru jiných úspěšných měst, tyto prostředky transparentně alokovat do speciálních fondů. Prvním by byl Fond dopravní infrastruktury, abychom silnice generálně opravovali, a ne jen látali výtluky. Druhým pilířem by měl být Fond dostupného bydlení. Díky těmto stabilním příjmům se vyhneme situaci, kdy město ve snaze získat peníze rozprodává svůj majetek. Pokud se zbavíme budov a pozemků, zbavujeme se budoucnosti. Chovejme se jako odpovědní hospodáři: neprodávejme rodinné stříbro a nešikanujme řidiče, ale spravedlivě zdaňme velké hráče a zisk investujme zpět do lidí.

Vážení Prostějované, dovolte mi závěrem popřát vám i vašim blízkým úspěšný vstup do nového roku. Ať jsou nadcházející měsíce naplněny pevným zdravím, pohodou a osobní spokojeností. Přeji nám všem mnoho sil a především to, aby naše město bylo i v tomto roce místem, kde se nám všem dobře žije.

Jan Mochťák, zastupite, Piráti