Asi jste to také zaznamenali, dům č. 15 na Žižkově náměstí je na prodej. Město se tak zbaví pěti bytových a dvou nebytových prostor. Hlavní argument? Peníze z prodeje se použijí na opravu jiných domů. Jenže to tak úplně nedává smysl. Město tím přichází o vlastní byty, i když podíl městského bydlení je v Prostějově mnohem menší než v řadě jiných měst stejné velikosti. Prostějov má 43 tisíc obyvatel a zhruba 1000 bytů. Například Krnov má s polovičním počtem obyvatel 1500 bytů, které navíc dál modernizuje a rozšiřuje. Díky tomu může poskytovat dostupné bydlení nejen mladým rodinám, ale také seniorům nebo zástupcům profesí, které ve městě chybí (lékaři, učitelé, policisté apod.). Stavba a rekonstrukce krnovských bytů navíc probíhá jak na náklady města, tak ve spolupráci se soukromými firmami (samozřejmě za jasných pravidel).
Prostějov argumentuje tím, že na rekonstrukci ostatních domů nemá peníze. Jenže co si pak myslet o tom, že na rekonstrukci fotbalového stadionu se peníze našly? Má tedy v našem městě větší prioritu 90 minut fotbalového zápasu než stabilní střecha nad hlavou? Jak město uvažuje se můžeme jen domnívat.
Otázkou je, zda by to šlo i bez prodeje. Já jsem za to, že určitě ano, ale musíme chtít hledat řešení. Nebude jednoduché, ale o to více je potřebné. Je zřejmé, že aktuálně stanovená výše nájmu v městských bytech (44 Kč/m2 – 150 Kč/m2) nepokrývá potřebné náklady. Pokud tomu tak je, otevřme diskusi pro zvýšení nájemného, které by bylo nižší přibližně o 30 – 40 % než ceny tržní (aktuálně cca 200 Kč/m2 – 250 Kč/m2). Lze jít i cestou, že budou stanoveny dvě výše nájemného – standardní a snížená sazba pro vymezené cílové skupiny (senioři, samoživitelské domácnosti, mladé rodiny atd.). Například mladá rodina by tak v prvních několika letech platila sníženou sazbu ve výši 40 – 60 % průměrného tržního nájmu (cca 90 Kč/m2 – 120 Kč/m2). Následně, pokud by měla zájem v bytě zůstat, by přešly do standardní výše, která by se pohybovala kolem 70 % průměrného komerčního nájmu (cca 130 Kč/m2 – 150 Kč/m2). Projednejme s občany i možnosti uzavření nájemních smluv v městských bytech na dobu neurčitou. Zvláště u těch domácností, které v nich žijí dlouhodobě a vždy byly odpovědným plátcem nájmu. Stejně tak mi přijde vhodné otevřít diskuzi pro navýšení daňových odvodů z nemovitých věcí např. v průmyslových oblastech a vybrat tím více peněz do městského rozpočtu právě na rozvoj bytového fondu. Letos se navíc otevírá spoustu dotačních titulů EU určených pro samosprávy, které můžeme využít na rekonstrukci, stavbu i výkup. Na hledání řešení je nejvyšší čas, pokud nezačneme přemýšlet jinak, budeme pořád dokola vytloukat klín klínem. Je zřejmé, že touha po bydlení “ve vlastním” se začíná pomalu měnit na obecnější touhou po “jakékoliv” stabilní střeše nad hlavou. Včetně celoživotní akceptace “být v nájmu”. Ať už v soukromém či městském bytě.
Prodej městských bytů soukromým společnostem přináší vždy různá rizika a potenciální nevýhody. Soukromé společnosti může motivovat zisk, což vede k přeměně cenově dostupných bytových jednotek na luxusní byty. Vzniká tak nepoměr mezi nabídkou bytů a poptávkou. Město navíc přichází o kontrolu nad tím, jak jsou nemovitosti spravovány. Kolik negativních zkušeností s odprodanými a posléze chátrajícími nemovitostmi ještě potřebujeme? Soukromé vlastnictví může vést k méně přísné ochraně nájemníků ve srovnání s bydlením ve veřejném vlastnictví. Krajním příkladem je “lichva s bydlením“ nebo “obchodníci s chudobou“, kteří svým nájemníkům stanovují zcela neodpovídající výše úhrad. Přeměna bytů ve veřejném vlastnictví na soukromé projekty může také změnit charakter čtvrtí. Kolik měst, včetně Prostějova, řeší problematiku soukromých ubytoven s vysokou koncentrací sociálně vyloučených osob v centru měst? Kolik měst řeší podněty ze strany občanů na nízký pocit bezpečí v blízkosti takových staveb?
Někteří kolegové v zastupitelstvu argumentují tím, že “trh sám o sobě“, včetně souběžně probíhající privatizace (prodeje městských nemovitostí), zajistí rovnováhu a dostupnost bydlení všem potřebným. Jak z hlediska ceny, tak kvality. Jenže trh s byty se řídí poněkud jinými pravidly – výstavba bytů je dlouhá, trh je složitě předvídatelný, významně jej ovlivňuje demografie (stárnutí populace atd.), stěhování obyvatel, vývoj bankovního sektoru, procesy územního plánování, soustředění firem v území či změna charakteru práce apod. Přestože výstavba a správa městského bydlení může být složitá, výhody stále převažují. Bydlení ve veřejném vlastnictví je klíčovou podmínkou strategického rozvoje města. Samozřejmě za optimální podpory rozvoje soukromé bytové infrastruktury, která vždy bude mít na trhu převahu. Musíme společně najít optimální “mix”. Takový, který ve výsledku dá příležitost občanům si zajistit dostupné, kvalitní a stabilní bydlení ve všech fázích života.
Jan Mochťák
zastupitel za Piráty
