V tomto měsíci si připomínáme sto dvacet let od úmrtí kulturní a spolkové činitelky a mecenášky města Prostějova Karly Vojáčkové.
Karolina Anna Johanna (tak byla zapsána v matrice) se narodila 20. června 1858 rodičům Janu Černému a Anně rozené Kubarthové v domě č. 160/ 3 na Vápenici, na plumlovském předměstí, v Prostějově. Nyní je na místě domu budova Střední zdravotnické školy. Léta dospívání prožila v Přerově, kde žila s rodinou u nevlastního otce advokáta Jana Knappa. V přerovském farním kostele sv. Vavřince měla také svatební obřad. 17. září 1876 se zde provdala za prostějovského lékárníka, národního činitele a pozdějšího starostu města (v letech 1892–1898) Karla Vojáčka.
Po sňatku se vrátila do Prostějova a začala se zapojovat do společenského a národního života. V roce 1883 se zúčastnila slavnosti svěcení sokolského praporu. Stala se členkou ženského pěveckého spolku Vlastimila a od roku 1885 byla jeho předsedkyní. Byla zakladatelkou a aktivní členkou Dobročinného komitétu dam.
Manželství Vojáčkových bylo bezdětné, což bylo důvodem pro rozvoj aktivit směřujících do sociální, školské a kulturní oblasti. Významně se zapojila do ženského hnutí. Byla si vědoma důležitosti vzdělávání žen, proto se podílela na založení dívčí pokračovací školy. Karla Vojáčková také podpořila vybudování sirotčince v ulici Tetín a rozšíření chudobince v Brněnské ulici.
Po předčasné smrti svého manžela Karla 25. března 1899 trpěla psychickými problémy, které vyústily v zákeřnou nemoc. Podrobila se léčení v Karlových Varech a zotavovala se ve vile na Stražisku. Její nemoc se nezlepšila ani při ozdravném pobytu v Opatiji. Na cestě domů se zastavila ve Fürthově sanatoriu ve Vídni. Zde 22. března 1905 v 9 hodin ráno ve věku 46 let zemřela. Pozůstatky byly převezeny 24. března 1905 do Prostějova a odpoledne uloženy v rodinné hrobce na městském hřbitově.
Před smrtí odkázala vilu na Stražisku, pozemek, dům s lékárnou na Hlavním náměstí č. 6 v Prostějově a finanční prostředky sirotčinci města Prostějova. Jejím přáním bylo vybudovat feriální osadu na Stražisku, ve které by chudé a opuštěné děti trávily prázdniny. Osada byla otevřena 14. srpna 1907. Další finanční prostředky dle poslední vůle věnovala Ústřední matici školské, Sokolu, spolkům Vlastimila a Orlice, Spolku českých vysloužilců, Dobrovolnému spolku českých hasičů, Podpůrnému spolku chudých studentů na české reálce a na založení stipendia pro studenty českého gymnázia. 40 tisíc korun bylo určeno na vybudování českého divadla v Prostějově. Právě budova Národního domu postavená v letech 1906–1907 je příkladem dobročinnosti manželů Vojáčkových. Karla Vojáčková zde stanovila podmínky pro čerpání financí: nový kulturní stánek bude vždy v majetku města a po celou dobu existence v něm budou mít zkušební místnosti pěvecké sbory Vlastimila a Orlice.
Tuto významnou osobnost Prostějova připomíná místo posledního odpočinku v čestné hrobce prostějovského hřbitova a památník manželů Vojáčkových před Národním domem.
Hana Bartková, kronikářka města
