Prostějovské historické centrum se vylidňuje. Tento trend však není jen místním unikátem; je to výzva, která stojí před mnoha dalšími městy. A prostějovská radnice vyrazila do boje skrze diskuzi s podnikateli. Je to sice první krok, ale byl bych mnohem raději za ucelenější plán řešení, než jen hledání odpovědi k celému problému stran podnikatelů.
Za mnohem klíčovější považuji názory a podněty: 1. občanů, kteří do centra chodí, 2. rezidentů centra města, 3. volnočasových, kulturních a školských institucí, které zde najdeme. Jádrem problému totiž není vhodná či nevhodná podnikatelská nabídka, ale charakter a účel, které má centrum města plnit. Je také velmi pravděpodobné, že stabilnější zalidnění, tak jak jsme ho znali z dřívějška, je do budoucna prostě nereálné. Takže jak na to? Dovolím k tomu jen několik bodů:
1. Jako první je třeba akceptovat proměnu společnosti a spolu s tím překotný vývoj technologií. Pamatuji, jak jsem chodil s rodiči i prarodiči “na náměstí“, protože to bylo jediné místo pro zajištění nákupů od drogerie, přes školní potřeby až k potravinám. Stejně tak si pamatuji na “umaštěné bramboráky“, které se prodávaly v jednom z výklenků náměstí. Teď jsme v situaci, kdy velkou část věcí zajišťujeme skrze nákupní centra na okraji, kde pohodlně zaparkujeme. Nebo zboží objednáváme na internetu a do 30 minut nám jej domů přiveze donášková služba.
2. Žádané zalidnění centra města je přímo v rozporu s rozpínáním města jako takového a s dlouhodobě probíhající změnou osídlení Až se divím, že si to kolegové na radnici neuvědomují, protože to koordinují právě oni… Před očima nám tu vznikají nová „minicentra“, která najdeme v různých městských částech.
3. Je také třeba počítat s jistou proměnou struktury obyvatelstva v centru města a jeho blízkém okolí. Finančně stabilnější domácnosti opouští středové části a stěhují se do nově postavených domů na okraji (Vrahovice, Domamyslice atd.) i pro ně je pak centrum daleko. Nemovitosti ve středu města jdou navíc k prodeji či nájmu. To sebou přináší různá rizika, včetně toho, že bytový dům koupí nějaký „lichvář s bydlením/obchodník s chudobou“. Příkladem zcela nerozumného počínání je aktuální prodej městského domu na Žižkově náměstí.
4. Řešení, dle mne, leží v otevření centra města. Tedy aby se z něj stal přívětivý společenský prostor pro všechny generace. Je to změna, kterou už dříve prošla města ve větší části západní Evropy, takže příklady dobré praxe spolehlivě existují. Právě tato změna pak bude modifikovat poptávku po obchodech a službách. Teď jen víme, že o aktuální nabídku přestává být zájem.
5. Stabilnější návštěvnost nám přinese také rozvoj umění, kultury a pestré volnočasové nabídky. Nemyslím tím jednorázové akce typu Michala Davida či Jožo Ráže, které na pár hodin za obrovskou sumu peněz přivádí do centra masu návštěvníků, jejichž automobily ucpou nejbližší komunikace. Nasměrujme finanční podporu spíš do menších a pravidelných akcí. Jsem rád za pestré aktivity institucí jako je Městská knihovna či třeba Metro 70. “Smekám klobouk“ před všemi soukromými pořadateli, kteří využívají nabídky pronájmu letní scény zámku. Minimálně proto, že dělají město kulturně pestřejší. Choďme tak na ty tyto akce, protože to je účelnější klíč řešení než třeba využívání systému „Corrency“.
6. Vedení města, slovy pana primátora, zvažuje podporu podnikatelů v centru skrze dotace či úlevy na nájmu v městských domech. Pokud by tomu opravdu tak bylo, pak je to klasický případ křivení trhu a vytváření nestandardní podpory podnikání. Už minimálně proto, jak k tomu přijdou všichni ti, jejichž provozovny jsou v soukromých prostorách nebo ti, kteří složitě budovali své podniky za hranicí centra.
7. A k diskuzi je i účelnější rozvoj bytové infrastruktury. Osobně považuji za účelnější “stavět“ v centru či jeho blízkosti, než dále rozšiřovat území města na úkor zemědělské půdy a dlouhého dojíždění s komplikovaným parkováním.
Těch bodů by jistě mohlo být více. Doufám, že bude prostor otvírat i mnohé s dalších jak při jednání s vedením města, tak především s jeho občany.
Jan Mochťák
zastupitel za Piráty