Od září 2022 dělám v prostějovském zastupitelstvu věc, která se tam nosí nejméně – pracuji s daty a odbornými doporučeními. Podal jsem suverénně nejvíc samostatných návrhů, postavených na faktech, ne na prázdných brožurkách. Odmítám styl „od zeleného stolu“, proto jsem bojoval za veřejná setkání i referendum o bazénu. Tyto roky jsem poctivě odmakal. Na rozdíl od kolegů, kteří za celé čtyři roky nepromluvili ani jednou. Vedle hradby nezájmu koalice (ANO, ODS, PéVéčko s podporou SPD), která mi smetla 99 % návrhů, mě fascinují „stateční“ internetoví hrdinové. Na Facebooku dští síru, ale na chodbě radnice raději studují vzor parket, aby se mi nemuseli podívat do očí. Kdyby to nebylo k smíchu, člověk by plakal. Vezměte si bydlení. Podle mé Stínové zprávy město za 8 let postavilo pouhých 30 bytů – tempo jako z LEGA. V celém městském fondu jsou navíc pouhá 4 % bytů bezbariérová, přitom třetinu (cca 400 bytů) obývají lidé v seniorském věku. Nebýt šnečí výstavby, hendikepovaní by tu snad museli létat katapultem. A pointa? Prostějov drží smutný národní rekord: máme největší podíl domácností závislých na příspěvcích na bydlení v ČR! Radnice místo koncepčního řízení prodává pozemky bez podmínek, čímž riskuje vznik ubytoven. Strategie „prodáme, abychom měli na opravu“ je jako prodat dětský pokoj, abyste opravili střechu nad obývákem. Střechu máte, ale děti spí pod širákem a z města odcházejí. Ukázkou byl prodej Jezdeckých kasáren. Pozemek jsme střelili developerovi a jako bonus mu z městské kasy postavíme park za 30 milionů. On staví, město platí a ještě mu zhodnotíme byty výhledem do zeleně. Marně si lámu hlavu i nad dopravou u parku. Úspěšně tam zlikvidovali nedostatková parkovací místa, zkomplikovali řidičům život a vytvořili zákaz vjezdu, který denně porušuje stovka cyklistů, protože logičtější trasu nemají. Řidiči nemají kde stát a z cyklistů jsou piráti silnic. Neschváleny zůstaly i návrhy na transparentní rozpočet či víceleté financování sociálních služeb – proto chybí peníze na lavičky na Plumlovské, výkup Fanderlíkovy nebo rekonstrukci sídliště Hloučela. Ostře jsem vystoupil proti koncertu kapely Ortel. Městské prostory nemají sloužit tělesům v hledáčku policie a vnitra. Odmítnutí extrémů ve veřejném prostoru je prostá lidská odpovědnost. Nic víc. Tenhle politický humor má ve výsledku hořkou pachuť pro lidi, jako je paní Marie ze sídliště Hloučela. Jako prodavačka s čistou mzdou 25 000 Kč odevzdá 20 000 Kč jen za bydlení – přímý výsledek nefunkční bytové politiky města. Aby s dětmi přežila, musí po večerech uklízet. Když v říjnu přijdou poplatky za sporty dětí ve výši 22 000 Kč, je rozpočet v klinické smrti. Město situaci „vyřešilo“ systémem Corrency – tisícovkou na dítě. Jenže kluby to kvůli byrokracii odmítají a Marie tak v lékárně nakoupí raději zubní pastu. Můj návrh na adresnou pomoc – 5 000 Kč přímo klubům – koalice smetla. Mohli jsme dětem zajistit rok sportování. Zato poslat 10 milionů profesionálním klubům za nápis na dresu? To prošlo hned. Školská komise po 851 dnech „hanácké rozvahy“ dospěla k názoru, že strategii školství vlastně nepotřebujeme. Chyba, velká chyba… Podobně dopadl můj návrh na menstruační pomůcky na školách – radní ho zablokovali, aby je v roce 2025 vyškolil sám stát, který to zavedl plošně. Občas ale práce přinese výsledek. Prosadil jsem systémovou podporu pro neformálně pečující (včetně podpory v Corrency) a částečnou revizi pravidel pro přidělování bytů v DPS. Budu tlačit dál. Pokud totiž v městském fondu nebudeme mít fyzicky bezbariérové byty, sebekrásnější papírové procesy jsou k ničemu. Na prahu letních měsíců přeji všem prostějovským rodinám krásné léto a rodičům pevné nervy. Děti jsou naše budoucnost – i když nám občas zkoušejí trpělivost rychleji, než koalice smetává mé návrhy. Na úplný závěr vás zdvořile žádám o vyplnění dotazníku pro všechny pečující. Vše dobré, buďme kladní a Prostějov2:0!
Jan Mochťák, Piráti