Je polovina prázdnin, chce to nějaké lehké letní čtení. Nedávno jsem se vrátil ze závodu Spartan Race ve francouzském Morzine. Doběhl jsem ve své věkovce na druhém místě ze sedmnácti, ale mimo tohoto umístění jsem si dovezl i několik silných zážitků. Pořadatelé mě na startu omylem zařadili do startovní vlny 18–29 let. Chvíli jsem nechápal, proč kolem sebe vidím samé mladé lidi? Zejména, když Leonidas na pódiu hlásal, že i v tak mladém věku se teď a tady můžeme stát hrdiny. Ale budiž. Zaběhl jsem si závod s mladými. Připomnělo mi to, že zejména u nich nejde jen o výkon, medaili nebo čas. Jde o to, že sport spojuje generace, učí respektu, vytrvalosti a dává smysl i v době, kdy se svět kolem nás mění rychleji než my sami. Je to i jeden z posledních prostorů, kde se mládež opravdu potkává, spolupracuje a tvoří vztahy. Bez přetvářky, bez filtrů, bez mobilů v ruce. Sport formuje mladé lidi komplexně. Fyzicky buduje sílu, vytrvalost a zdraví, které v době sedavého životního stylu a mobilů tolik chybí. Psychicky učí disciplíně, zvládání prohry, odolnosti vůči stresu a sebevědomí. Nejdůležitější je však sociální rozměr. V týmu nebo na závodě se stírají rozdíly – sociální, ekonomické i kulturní. Mladí se učí spolupracovat, podporovat se a vytvářet přátelství, která často přetrvávají celý život.
Teď si dovolím odbočku do historie. Tohle jsem poznal již před léty, když jsem organizoval smíšenou volejbalovou ligu. O víkendu se scházelo asi tři sta hráčů z Prostějova a okolí – holek i kluků, studentů i pracujících. Nešlo jen o volejbal. Byla to komunita. Lidé se seznamovali, vznikala přátelství, vztahy, a některé páry mě později zvaly na svatby. V sedmdesátkách to byly Spartakiády, já měl na přelomu milénia volejbalovou smíšenou ligu. Podobné příběhy vídám i dnes. Na Spartan Race potkávám dvojice, které se daly dohromady právě tam – v bahně, v dešti, při překonávání překážek. Když spolu dva lidé táhnou pneumatiku nebo běží do kopce, poznají se jinak než přes obrazovku telefonu. Sport odstraňuje masky, po vodní překážce doslova. Ukáže se charakter, vytrvalost, schopnost pomoci druhému.
Je tu dnes ještě jeden aspekt. Mladí nechtějí jen sport, chtějí se i bavit. Právě proto mě mrzí, co se děje v posledních letech. Zavírá se mnoho podniků, kde se mladí lidé přirozeně scházeli. Mizí kluby i diskotéky. Místa, kde si mohli sednout, popovídat si, zatančit. Prostě být spolu v přirozeném prostředí. Dnes se často ptáme, proč tráví tolik času na internetu, v samotě virtuálního světa. Možná si klademe špatnou otázku. Stěžujeme si, že naše společnost stárne a rodí se málo dětí. Hledáme ekonomická vysvětlení, mluvíme o drahém bydlení nebo nejisté budoucnosti. To všechno jistě hraje roli. Ale neměli bychom si zároveň položit nepříjemnou otázku: Nemůžeme si za to částečně sami? Pokud mladým ubývají místa, kde se mohou potkávat, sportovat a navazovat vztahy, pak se nelze divit, že těch vztahů vzniká méně. Kde se mají naučit, že k životu patří jak výhry, tak i prohry? Pak nabízíme absurdní řešení ve formě nových psychofarmak a nyní chceme u dětí proplácet injekce proti otylosti.
Podpora sportu proto není jen investicí do zdraví. Je to investice do budoucnosti celé společnosti. Každé hřiště, každá sportovní akce a každý klub, může být místem, kde vznikne přátelství, životní partnerství nebo nová rodina. A to je hodnota, kterou žádná medaile nepřekoná. Proto tak výrazně podporuji ve městě vznik workoutových hřišť a malých sportovišť.
Chtěl jsem takové lehké letní čtení, a nakonec je z toho velmi vážné společenské téma. Zpět tedy do Morzine. Ten závod je výjimečný, protože má na trati podle mne nejkrásnější překážku – slanění do vodopádu a pak šplh po síti z něj nahoru. Voda vám doslova padá na záda a síť se houpe. To jsou momenty, které člověk nezažije nikde jinde. Více o závodě, včetně fotografií, najdete na mé stránce www.spartanpaja.cz .
Užívejte si zbytek prázdnin a pokud to klapne, tak se v srpnu uvidíme na prvním ročníku Prostějovského strongmana. Proto sledujte i www.nasprostejov.cz . Hezké léto.
Pavel Dopita
nezávislý zastupitel